Hýbejte se, ať žijete


Zdraví člověka je poměrně choulostivá věc. Když se cítíme dobře, vůbec si jej neuvědomujeme. A také si dlouho neuvědomujeme, jak nás nedostatek pohybu může snadno dohnat. Jako děti se pohybu věnujeme přirozeně. Neustále poskakujeme, honíme se, běháme. Naši rodiče už se těší, až nás večer uloží do postýlky a konečně budeme také trochu v klidu. Jenže s věkem se náš metabolizmus snižuje a my začínáme být unaveni. I když sedíme půl dne v kanceláři, rádi si po práci zdřímeneme, zvláště když začneme mít problémy s nespavostí, stresem a sport nám nic neříká.

senioři při nordic walking 

Sedavý způsob života nás pomalu zabíjí

Kdo zleniví a bude se pohybu vyhýbat, brzy pocítí negativní účinky neustálého sezení. Ani v zaměstnání bychom neměli pořád jen sedět, i když nám to velí charakteristika naší práce. Protáhnout se v pravidelných intervalech, postavit se, projít se, je důležitější než bychom si mysleli. Dlouhým sezením si totiž přímo říkáme o civilizační a chronické nemoci. Bohužel někteří se vzpamatují, až když se z nedostatku pohybu jejich tělo obalí tukem a hrozí jim nebo je jim diagnostikována cukrovka 2. typu. Toto riziko se zvláště v pozdějším věku zvyšuje až o 90 procent!

 tančící děvče

Všechno se počítá

Kdo na sobě pociťuje zhoršující se fyzické a s tím související i psychické zdraví a je si vědom své téměř žádné pohybové aktivity, určitě se nevrhne rovnou plnou parou do posilovny nebo na běžecký pás. Začínat se musí pozvolna a s citem ke svému tělu. Do kondice je třeba se dostávat pomalu, využít však každé příležitosti, jak se záměrně více hýbat. Ignorujte výtah a šlapejte do schodů po svých, nepoužívejte auto na kratší vzdálenosti, chůzi v přírodě postupně zrychlujte a počet cviků pomalu zvyšujte. Ze začátku je třeba zapojit vůli, protože vše je ve vaší hlavě. Ale nebude to trvat dlouho a zjistíte, že pohyb je droga, která vám poskytuje zdraví a chuť do života. 


První krůček k samostatnosti

Ty se dějí především v našich nejmladších letech, už když nám rodiče začínají dávat kapesné. To je okamžik, kdy se v prvotním záblesku ukáže, jestli máme skrytý talent pro hospodaření s penězi nebo jestli je třeba tyto pravidla ekonomického chování do nás vštěpit bičem a ocelí.
panenka babičky
V mnoha případech je to to druhé. Je důležité si uvědomit, že ještě, než začneme dětem kupovat dům, je dobré je pár let učit, jak se vlastně s takovými penězi hospodaří. Je nutné jim vysvětlit, že když jim dáte 100 korun, je dobré si například 20 korun šetřit na horší časy nebo na něco dobrého a utrácet jen za to nezbytné, než aby šly a hned první den si koupili veškeré sladkosti, které za sto korunu najdou. Špatně se to vysvětluje dětem, které jsou tak lehce ovlivnitelné reklamou a blýskavými předměty, je to však až smrtelně nutné, protože právě tyto první krůčky s vlastními financemi jsou pro dítě rozhodující – to je totiž čas, kdy si osvojuje základní ekonomické chování a je důležité, aby chápalo, že každé rozhodnutí má nějaké své důsledky. Pokud utratí peníze na autobus za sladkosti, musí počítat s tím, že buď pro něj budete jezdit v přesně daný čas = žádný čas po škole s kamarády anebo že bude muset chodit pěšky. Pokud nechce chodit pěšky, tak si holt příští měsíc bude muset peníze šetřit.
děti a léto

Nejlepší učitelka je bolest

Nechte dítě, ať se pořádně podusí ve svém rozhodnutí. Jestli si myslíte, že je to na vaše děťátko moc, tak si představte, že v některých zemích takové děti jako je ten váš žebrají anebo musí vydělávat v továrnách. To potom nějaký ten pláč od rozmazleného Evropánka je jako báseň na duši. Kromě toho mu také tyto ostatní děti ukažte, jak musí pracovat a vydělávat a ukažte mu, jak dopadne, pokud si nebude spořit.
chudé děti
Děti musí znát nejen následky svých činů, ale především si je musí zažít, jinak se je v životě nenaučí. Ne dobrovolně. Anebo to můžete zkusit naučit pomocí hry, to ale zabere příliš času.

Tým a koordinace, víc není třeba

Pokud jsme někdy uvažovali o tom, že bychom posílili trochu vazby uvnitř týmů a poněkud stmelili kolektiv, není nic lepšího, než pořádná team-buildingová akce o víkendu, kdy pozvete všechny kolegy na jedno místo a doslova je donutíte se seznámit.
 jsem tvůj šéf

Proč se to hodí hlavně k velkým firmám?

Obrovské firmy jsou problémem organizačním, ale také „společenským“, neboť je tam zkrátka příliš mnoho zaměstnanců na to, aby se všichni znali a oslovovali jménem. Proto se dělí na úseky, ale mnohdy ani tam se navzájem neznají a občas tedy vznikají jisté prekérní situace vybavování si jména toho druhého. Co však můžeme opomenout, tak je ostych, protože ten mezi tyto aktivity určitě patřit nebude! Chystáte se spojit všechny ty roztroušené skupinky do jedné, plné a spolupracující, jednotky. Nejen že zvýšíte také produktivitu, poroste také i přátelské prostředí a vůbec firemní kultura na pracovišti.
 
A hlavně, možná i poznáte osobně lidi, kteří pod vámi pracují a možná vylepšíte vaši pozici drsného šéfa na přátelského „lídra“, který se nebojí výzev a je pro každou srandu, což se přeci jen hodí v situacích, kde by to normálně trochu skřípalo, ale právě díky team buildingu si můžete odpustit formality a prostě jít narovinu s kartami.
 tým leaderhipu

Kde team-building podnikat?

Hodí se nějaký horský hotel, chata, zkrátka někde, odkud se nebude tak lehké dostat. Samozřejmě povinností je docházka a účast na všech aktivitách, které si pro vaše zaměstnance introverty vymyslíte. Určitě je lepší hotel s vinárnou nebo hospodou, kde je dobré se na konci dne zašít a prostě si společně popít a vypít nějaké to vínko. Určitě to bude působit mnohem lépe jako seznámení než některé vymyšlené aktivity, protože co si budeme, někteří šéfové jsou dosti kreativní, co se týče nějaké té aktivity.
 
Důležité je, nebát se a jít do toho naplno. Možná zjistíte, že ti, kteří pod vámi pracují, nejsou až takoví lajdáci a oni zjistí o vás, že nejste zas takový ras.

Poměr cena – výkon?

Takže, máme chuť a máme peníze. Jsme ochotní složit tým, máme pár kamarádů, co nám to pomůžou utáhnout a neutichající entusiasmus a vidinu tvrdé práce před očima vidíme už z povinnosti. Pojďme se tedy podívat, v čem se dá dneska vydělat pěkný balík.
části puzzle

Stále je to tam

Na prvních místech se stále a neustále drží restaurace. Lidé chtějí jídlo, a chtějí víc, než smažený sýr a hranolky – chtějí něco nevšedního, něco nového, něco neotřelého, něco proměnlivého, ale také něco, co si bude držet standart třeba i 10 let. Chtějí zkrátka ten svůj podnik. Příkladem, že stále je co vymýšlet, nám může být třeba jedna portugalská restaurace, která doslova položila celou živnost na avokádu. Avokádové pokrmy jsou velmi oblíbené, zejména mezi mladou generací, protože avokádo, to je super alternativa k máslu a dá se z něj čarovat. A že jsou toho plné sociální sítě! Proto, pokud se rozhodnete otevřít si bar či restauraci, vsaďte na něco jiného než starou klasickou hospodu, starý guláš od neděle a jediné, na co utáhnete vařenou nudli, bude pivo. Experimentujte!
startovní schody

Automatizace, ano či ne?

Všichni řeší, komu robotizace a automatizace výroby vezme práci, komu ji zase dá, ale nikdo neřeší, že se na tom dá i dobře vydělat. Taková robotika, to je a BUDE hlavní kolotoč, na kterém se jednou povezeme všichni a proč nepřinést do českých zemí trochu moderna? Vysoké školy na to máme, spoustu dychtivých inženýrů a vědců také, tak proč toho nevyužít. Nebo můžete naopak dovést ze zahraničí – každý někde začíná. Ale dneska se mezi nekladou a člověk tomu ani rozumět moc nemusí, stačí mít jenom odvahu dojít za investorem či výrobcem a říct mu, že mu z těch jeho robotů uděláš senzaci.

Tradice, radost a dědictví

Dnes je velmi moderní hodit na sebe kroj, zatancovat si na pořádnou MUZIKU a zkrátka, vrátit se trošku v čase. A proč si na tom nezaložit živnost? Dejte dohromady pár zručných paní, co rády šijí či pečou nebo vaří anebo vyrábí (můžou to být samozřejmě i ozkoušení pánové!) a že to začneme dělat velkolepě a ve velkém – a všechno pojede do zahraničí! Pěkně za dolary nebo eura.

Pokud vás při čtení tohoto článku něco napadlo, určitě jenom dobře – dobrý živnostník, tj. základ každé fungující ekonomiky. A pamatujte, nebát se a nekrást! To říkal už Masaryk.